Po sobotním boji s poryvy větru na kitu jsme v neděli šli potrápit naše prsty na skály v Cascais. Tentokrát už byly k dispozici dokonce 3 lana, takže se dalo víc věnovat lezení po skále, než čekání na lano. Počasí se nám vyvedlo až moc. V Cascais bylo takovy vedro, že by tam mohl jezdit satan v zimě na dovolenou.

Většinou jsme lozili kolem obtížnosti 5-6b. Opět jsme vzali naprostého začátečníka, tentokrát mužského pohlaví, Louise. Ze začátku měl problémy se strachem z výšek. Podařilo se nám ho ale uklidnit a zbytek lezení probíhal už bez zádrhelů a Louis si dával další a další cesty.

Finálově jsem se rozhodl zkusit pokořit svůj rekord ve vylezené obtížnosti. Můj dosavadní rekord je 7b, což je něco mezi 8+/9- v UIAA stupnici. Tentokrát jsem si nastavil laťku hodně vysoko. Vybral jsem si cestu Cristo bodovanou za 7c (něco mezi 9/9+ v UIAA). Celou dobu převislá cesta, zajímavé kroky, ale prozatím moc těžký oříšek pro moje prsty. Když už narazíte na dobrý chyt, musíte ho přebrat úplně jinak, než padne, aby jste se dostali k dalšímu. Nakonec když se chcete dostat z převislé části, jste odkázáni jen na titěrné škrabky a o dobrých stupech si můžete jen nechat zdát. Když si tak stojíte na ničem, držíte se jen malé škrabky v převise a snažíte se sáhnout pro expresku, může se vám stát, že prsty vypoví službu. V mém případě jsem myslel, že službu vypoví už před 3 chyty. Tudíž otázka nezněla "jestli", ale jen "kdy" spadnu. Proletěl jsem se asi 8 metrů a moje prsty už nebyly schopny znovu zabojovat. Toť má první zkušenost s obtížností 9/9+.  Teď mám zase další cíl, pro který se vyplatí trénovat.