Začátkem července jsme se v 16-ti členné skupině lidí dohodli, že vyrazíme na 3 dny do Rakouska na Salzu. Někteří ze zúčastněných odvážlivců ještě nikdy nebyli na vodě, ale rozhodně jim to neubíralo na nadšení. Ze Zlína nás čekalo zhruba 400km silnic než jsme dorazili do malé vesničky Wildalpen, kde jsme se ubytovali v místním kempu.

U kempu je zároveň zajímavější úsek řeky s peřejemi obtížnosti zhruba II-III. Myslím, že nebyl nikdo, kdo by nebyl ohromen silou této řeky a všichni jsme k vodnímu živlu měli patřičný respekt.

Druhý den ráno jsme zkontrolovali stav vody, bylo něco kolem 210cm. Pro horní úsek (nad kempem) nic tak hrozného, většina lidí se musí s lodí sžít, takže nechceme nic hrozného. Při tomto průtoku nehrozilo zvýšené nebezpečí, a zároveň se nikdo nebude nudit jako při nižším průtoku. Po nafouknutí lodí následuje menší instruktáž, jak se chovat, kdo má co na starosti a podobné. Evidentně se všichni těší až moje hlasivky přestanou vydávat pokyny a všichni se už vidí v lodi. Nasedáme a pomalu se splavujeme směr kemp. První malé peřejky a zjišťujeme, že Yukony jsou opravdu hodně stabilní a není se moc čeho obávat. Jediná Pálava byla ovšem trochu jiným oříškem. Neustálé vylívání vody a jedno převrácení mělo za následek ztrátu jednoho pádla. Můj skvělý háček Maťa půjčila Danovi svoje pádlo a začala se naplno věnovat natáčení kamerou. Horní úsek byl dobrou rozcvičkou na další den. Po příjezdu do kempu jsme se rozhodli, že zkusíme sjet peřeje v kempu. Jako první jsme to zkusili v posádce Rampa jako háček a já na zadáka. Nic hrozného to nebylo, tak další odvážlivci berou pádla do rukou a jedou bojovat. Nenechte se mýlit, holky se taky nijak nezdráhaly. Po prvním dnu jsme unavení padli do stanů a doufali v příznivý stav vody na nadcházející den.

Raní ptáče dál dál doskáče, jen co je pravda. Některým z nás ovšem předchozí den dal pěkně zabrat takže nám moc do skákání nebylo. Stav vody těsně pod 200cm, to znělo dobře i pro dolní úsek, který je divočejší (obtížnost III). Jsou zde užší místa a povětšinou i skály a strmé kopce kolem, tudíž není moc míst kudy se dostat k cestě. Honza s Evčou se radši druhý den rozhodnou, že si udělají vycházku po okolních kopcích a tak Pálava zůstává v kempu a vyrážíme všichni na Yukonech. Dolní úsek byl opravdu mnohem zajímavější a zábavnější, nicméně už nebylo možné jednou lodí hlídat dalších 7. Proto jsme se rozdělili na dvě skupinky lodí a ty se držely těsněji u sebe. Z kusů lanka a pet láhve jsme udělali druhou házečku a podstatně klidnější pokračujeme vstříc obtížnějším pasážím. Dan a Vraťa by mohli být prohlášeni za smolaře výletu, protože po ztrátě prvního pádla se jim druhý den podařilo jedno zlomit. To je odsoudilo k vyfouknutí lodi a čekání u cesty na odvoz. Zbytek naší flotily splavil zbytek úseku bez větších problémů, jen chudák Maťa měla husí kůži jakou jsem ještě neviděl, protože statečně natáčela celou dobu, krom těch nejhorších peřejí, kdy jsem opravdu uvítal, že měla pádlo. Maťo, DÍKY, že jsi to vydržela natáčet a děkuji by měli říct všichni, protože jinak by jsme neměli žádné video. ;-)

Výlet se velmi vydařil, skvělá partie lidí, nikdo nepodceňoval nebezpečnost a sílu vody, shrnuto a podtrženo díky všem za skvěle prožité 3 dny. Příští rok snad znovu na viděnou.... Ahóój

K videu asi následovně. Jak si určitě pamatujete, tak to s lodí celkem dobře házelo, tudíž bylo nemožné použít nějaký delší záběr. Nad videem jsem strávil asi 18 hodin, chtěl jsem si s ním pohrát ještě víc, ale bohužel teď jsem v Portugalsku a věci se na mě hrnou ze všech stran. Doufám, že se vám ale bude líbit.